Sebedůvěru potřebuje každý. To není žádný bonus, přívěsek, žádný zlatý hřeb, třešnička na dortu. Sebedůvěra je esenciální věc.
Když říkám eseciálna, tak mám na mysli podobnou nutnost jak je to při jídle, vzduchu, bydlení … Dokud se pohybujeme po této zemi, máme za úkol dělat věci nejlépe jak dokážeme a obstát úspěšně tváří v tvář překážkám, které potkáme po cestě.
Bylo by smutné zjistit na konci života, že zatímco jste celý život prodávali auta s chřadnoucím zájmem, všechny ty roky jste v sobě nesli sen a potenciál být vývojovým inženýrům v dobré automobilce.
To, jaký máme pohled na smysl našeho života a důvod naší existence, má hodně co do činění se sebedůvěrou. To je jednou ze sil, která nás posouvá vpřed. Pokud člověk nevěří v sebe sama, vybírá si lehké cíle, protože prostě nevěří, že by něco náročnější zvládl.
Velikáni věřili ve velké věci. To je první věc, která nás od nich může definitivně oddělit. Průměrní věří v to, co vidí. Tragéd pláčou nad tím, jak se proti nim život postavil.
Nebudeme se však jen teoreticky bavit o důležitosti sebedůvěry.
Pro muže je sebedůvěra nezbytnost. Je hybnou silou, dodává agresivitu, pomáhá proti strachu a při překonávání překážek.
Pro všechny, kteří zvyknou v článcích jako je tento vychytávat nedostatky. Rozumím, že tak, jak je nezbytnou součástí života sebedůvěra, patří tam i pokora. Jenže příliš mnoho lidí aplikuje pokoru nesprávně. Pokora je totiž vědomí, že nemáte všechny odpovědi a to se nevylučuje s postojem, že si po ty odpovědi půjdete.
Jak?
Sebedůvěra je reputace před sebou samým. Muž prostě dělá to, co si naplánoval. Maličkosti. Časem se z plnění plánů stane návyk a s každým úspěchem je sebevědomí o něco pevněji. A znovu, nejde o ignorantství typu, že ti patří cokoliv, na co si vzpomeneš.
Nikdo z nás si skutečně nezačne důvěřovat tak, že pouze „změní pohled“. Sebedůvěra je podtržena skutečností. Doporučuji mít silné důkazy pro moment, kdy přijdou pochybnosti. Před svými skutky se neschová. Právě ty potvrdí reputaci v našich vlastních očích.
Sebedůvěra je to, jak sebe sama člověk vidí. Mýtem je, že ji získáte skrze finanční úspěch, nebo změnou vnitřního monologu.
Pokud budeme dělat konstantně správné věci, začneme si postupně důvěřovat. Přemýšlejte nad tím, zda a jak jde dohromady sebedůvěra a pocit studu ze sebe samého.
Zkusme najít taktiku k získávání této dovednosti, která se dá nastartovat okamžitě.
Existují malé rozhodnutí, která nahrazují zlozvyky a návyky vedoucí k cestě na dno. Např. pracovat na sobě, i když se mi zrovna nechce, číst knihu místo sledování televize. Právě když přichází na tato rozhodnutí, rozhodujeme o své psychice, zdraví a životě. Dělat ty správné není nic těžší než nesprávné.
Pokud člověk ví, kam se chce dostat za jistý časový úsek, potřebuje ještě přemýšlet, jak se to stane. V momentech, kdy se necítíme zrovna nadšení z toho, jak si vedeme, je to možná proto, že nám vize budoucího já ukazuje, o kolik lépe na tom můžeme být.
Vytvořte si tedy denní rutinu, na jejímž základě se dostanete do vytyčeného cíle. Mně z toho vyšlo toto.
časné vstávání
trénink, resp. 2 minimálně 45 minutové pohybové aktivity (síla, kondice)
kniha, minimálně 10 stran
rozjímání v klidu a samotě
dostatek vody
vděčnost
Toto jsou některé z mých rutin, zdaleka ne všechny. Můžeme je však považovat za základy, které dávají mým dnem jistou pevnost. Čím více z nich se mi dlouhodobě daří, tím více pomáhám své sebedůvěře. Pamatujte, že správné rozhodnutí je to, které následují správné akce.
