Smysl pro detail, čistota tvarů, funkčnost, experiment. Tyto znaky charakterizují tvorbu mladé a sympatické designérky – Zuzany Kuchařová. V současnosti se věnuje navrhování nábytku a interiérů, ale pokud bude v práci pokračovat v takovém tempu, nasazení a se stejnou chutí jako dosud, určitě nás v blízké budoucnosti překvapí i designérskými kousky z jiných oblastí …
Kdy ses rozhodla, že se budeš věnovat designu nábytku?
Už od dětství se u mě projevovaly umělecké sklony – s otcem jsme malovali v ateliéru, tvořila jsem šperky a užitkové předměty do bytu a navrhovala modely šatů. Na studijní obor průmyslový design nábytku na Zvolenské Technické univerzitě mě upozornila moje kamarádka a přesto, že do té doby jsem o navrhování nábytku a interiérů nepřemýšlela, rozhodla jsem se pro toto studium. Technické zaměření oboru mi vyhovovalo, podpořily mě i moji rodiče, kteří zastávají názor, že technika člověka uživí vždy.
Jaké máš vzpomínky na studium ve Zvolenu?
Na studium mám velmi dobré vzpomínky, které se nevážou pouze na internátní život, ale i na školu. Potkala jsem zde mnoho dobrých pedagogů, kteří nám dali dobré technické i umělecké základy; vzpomenu např. Jiřího Veselovský, který vyučuje konstrukci nábytku, a Mariána Ihring, který nás vedl k umělecké kreativitě při navrhování nábytku. Univerzita má také vlastní prototypovou dílnu, ve které jsme měli možnost modelovat své návrhy.
Kde ses uchytila po ukončení studia?
Škola nám dala velmi dobré základy, ale praxe je nenahraditelná. Po skončení studia jsem nastoupila do známé nábytkářské firmy Mobilier Piešťany, kde jsem pracovala více než dva roky jako designérka nábytku v truhlářské části firmy. Byla to pro mě velká životní zkušenost, protože Mobilier vždy dával prostor kreativitě a designu. Vedení mělo pochopení i pro trochu „ulítlé“ nápady, jeho filozofií bylo zaujmout extravagancí, elegancí a vtipem, ačkoliv takové návrhy někdy byli finančně náročnější. V Mobilier jsem se naučila dívat na tvorbu z různých úhlů, což mě jako designérku posunulo dopředu. Získala jsem také mnoho znalostí z oblasti konstrukcí nábytku, vyzkoušela jsem si práci v kolektivu. Momentálně už pracuji samostatně na „volné noze“.
Na kterých výstavách jsme mohli vidět tvůj nábytek?
První velkou příležitost prezentovat své realizované návrhy veřejnosti jsem dostala v rámci firemní expozice Mobilier na výstavě Nábytek a bydlení 2001v Nitře, kde byly vystaveny dva výrobky: polyfunkční knihovna Chameleón a nábytková stěna Simply White (její karmínový varianta má název Simply Carmina). Chameleón získal Cenu veletrhu v kategorii nábytek do obývacích prostor a cenu časopisu DE SIGN UM – Objev roku. Chameleón vzbudil zájem i na výstavě Art & Interior Praha 2002, kterou tradičně navštěvuje zejména odborná veřejnost z oblasti nábytkového designu. O rok neskôrzískala na výstavě Nábytek a bydlení 2002 v Nitře Cenu veletrhu a Cenu novinářů nábytková sestava Labyrint. Na letošní nitranské výstavě Nábytek a bydlení mohli návštěvníci vidět v rámci expozice společnosti Mobilier V. I. P. nábytkovou sestavu Long.
Co tě přivedlo k návrhu Chameleóna (2001)?
Při navrhování Chameleóna jsem vycházela ze zkušenosti, že lidé na jedné straně touží mít doma originální a někdy i extravagantní nábytek, ale zároveň se obávají, zda se takový kus nábytku bude hodit do jejich příbytku za každých okolností. Chameleón by měl být příjemným a nevtíravým společníkem v době, kdy chce člověk „vypnout“ v pohodové a klidné atmosféře (smotanovobiela pozice), schopný přeměnit se jednoduchou manipulací na živého a veselého společníka, který prozáří celý interiér a nabije ho energií ve chvílích, kdy se „žije“ (oranžová pozice).
O rok později si se zaměřila na nábytkový solitér, proč?
Při navrhování Labyrintu (2002) jsem se zaměřila na solitér, který je protipólem velkých nábytkových sestav. Labyrint může vyniknout stejně dobře v obývacím pokoji panelákového bytu, jakož i ve velké hale rodinného domu.
