„Být spokojený“ je určitě nějaké zaklínadlo. Doporučuje se to, lidé ti to radí, sám si to občas opakuješ. Pokud chceš být šťastný, musíš být spokojen. Prý i proti stresu je nejúčinnější spokojenost. Dokonce, prý spokojený manžel je nejlepší manžel.

Rád by si byl spokojený, ale v tvém nitru se dokola objevují nové podněty, touha po dalších cílech, chceš objevovat a nacházet více a lépe. Touha zlepšovat se byla pro tebe vždy lepším stavem než spokojenost.

Je to špatně?

Měl bych bojovat denně o to, abych zůstal spokojen s tím, co mám nebo mám poslouchat svou duši hledající výzvy? Zdá se, že spokojenost je v rozporu s ambicemi. Je to tak?

Stevea Pressfield, autor mnoha dobrých knih pro muže, říká: „Cítit ambice a jednat podle nich, znamená přijmout jedinečné volání našich duší.“ Obrátit se tomu zády znamená obrátit se zády sám sobě. Ten hlas, který oddaluje výzvy a touhu po napredovní někam do budoucnosti, nás nakonec dovádí k prokrastinácii.

Co tak přemýšlet nad tímto přístupem?

Uspokojte se s tím, co děláte, ne s tím, kdo jste nebo co jste dosud vytvořili.

Odpusťte si prosím ty řeči o tom, jak je třeba být spokojen s tím, kdo jsem. Možná ve vašem případě to funguje, ale já se odmítám spokojit s mou leností, vztahovačností, nenaplněnými schopnostmi a příležitostmi.

Není to o tom, co mám nebo čeho bych chtěl víc v materiálním slova smyslu. Konzum, ve kterém žijeme, s námi nedělá nic dobrého. Vede nás pouze k porovnávání si vzájemné pozice.

Blahobyt souvisí is tím, že nevyžaduje stupňování pokaždé, když vydělám o něco více. Tam je prostor na spokojenost s tím, co mám. Spokojenost s tím, co máte, je nezbytná. Nezbytná pro klid, štěstí, ba dokonce i vytváření bohatství a prosperity. Tvořit a mít je rozdíl.

Pokud se snažíte o blahobyt, vaše pozornost by měla směřovat ke slovu tvořit. Tvořit něco, co přináší blahobyt i jiným nebo pomáhá být lepším vám, či okolí.

Pokud se nechcete spokojit s tím, kdo jste nebo co jste udělali, vždy vás bude táhnout budoucnost, kterou chcete vytvořit. Nechte ji ovlivňovat vaše činy v současnosti.
Uspokojte se s tím, co máte, s tím, kde se v současnosti nacházíte a s tím, co děláte – poslední je nejdůležitější, protože je to z větší části pod naší kontrolou. Toto pomáhá zůstat přítomen v momentě, kdy se potřebuji soustředit na to, co dělám aktuální.

Není jednoduché používat čas tak, aby mě přibližoval k tomu, po čem opravdu toužím. To, kde jsem právě teď, je důležité, protože to formuje, kde budu, ať už v dobrém nebo špatném, a budoucnost je tvořena rozhodnutími v současnosti. Ale to je asi všem jasné. Teoreticky.

Spokojenost a ambice pochopitelně nestojí vůči sobě. Doplňují se. Momentálně jsem tady, kde jsem, ne však tam, kde bych měl být v budoucnosti.