Loňský Valentýn si bude Lujza navždy pamatovat. Byl pro ni nejen výjimečný, ale i velmi poučný. Život si zkrátka na lekce datum v kalendáři nevybírá. No někdy to do sebe jako puzzle přece jen zapadne.

Životní lekce mění naši osobnost, postoje i rozhodnutí
Lujza vyrůstala bez otce. Přesto měla dětství plné lásky. Její matka dokázala nemožné. Nahradila její obou rodičů. Nikdy neměla pocit, že by jí něco chybělo. Máma zde byla vždy pro ni. Jako Lujza rostla, jejich vztah se měnil z toho rodičovského více na kamarádský.

Svěřovaly se jedna druhé se všemi tajemstvími, hodně se spolu smáli i plakali. Během toho jak byla Lujza malá, si její máma nikdy nehledala nějakou známost. Nechtěla dceři nijak zkomplikovat dětství. „Měla jsem při mámě všechno. Skutečně se z nás během let stali skvělé přítelkyně.“

Prvního partnera si našla, když měla Lujza dvacet. Ivan měl těsně před čtyřicítkou, zatímco její matka o deset let více. No Lujza na to nic neříkala, viděla, že máma je spokojená a šťastná a to pro ni znamenalo nejvíce. Jejich vztah trval více než dva roky, kdy se rozhodli, že bude lepší když půjdou každý vlastní cestou.

„Upřímně jsem tomu nerozuměla. Ivan totiž splňoval všechny atributy perfektního chlapa. Byl laskavý, milý, pozorný a vypadal opravdu neuvěřitelně dobře. Bylo mi líto, že máma nenašla vytoužené štěstí právě po jeho boku.“

Jeden večer Lujza po náročném pracovním dni, setkala Ivana ve svém oblíbeném podniku. Hodně se povídali a zjistili, že mají opravdu mnoho společného. Samozřejmě nechyběl alkohol a tím pádem byla atmosféru odrazu mnohem uvolněnější. Nakonec skončili u něj doma. Oba však cítili, že je za tím něco víc, než jen jedna noc, která nic neznamená.

Lujza zjistila, že skutečným důvodem, proč se Ivan rozešel s její mámou bylo, že se zamiloval právě do ní. Přestože nevěřila vlastním uším, věděla, že cítí totéž. Navzdory výtkám a vnitřnímu obviňování začala s Ivanem chodit. Mame nic neřekla více než půl roku. Z jednoduchého důvodu.

Valentýn jako milník nového začátku
Měla strach, že by ji mohla zranit. Věděla, že máma by pro ni udělala i poslední a zdálo se jí to vůči ní nefér. Jednou však na ni Ivan zatlačil a přesvědčil ji, že máma si opravdu zaslouží vědět pravdu. Už jen proto, že to oba spolu mysleli vážně a velmi často skloňovali i dotaz ohledně svatby.

Právě na Valentýna Lujza našla odvahu, vzala mámu na večeři a vše jí řekla. „Říkala jsem jí, jak moc mě to mrzí, že jsme se obě zamilovali do téhož muže, že je mi to líto a prosila jsem ji o odpuštění. To co udělala moje máma, mě však více než překvapilo. „

„Jen se usmála a řekla, že mé štěstí je i její štěstím. Pokud jsem ho našla po boku Ivana, bude tou první, která mi dá požehnání. Věřím, že pokud se jednou stanu mámou, budu alespoň z desetiny takovou dokonalou, jaká je ta moje. „