Tato doba se snaží o stírání věkového rozdílu mezi partnery a dává nám možnost volby. Co však v případě, že je muž po vašem boku skutečně od vás výrazně starší? Může to fungovat? Elena se svým manželem jsou jasným důkazem, že i 30 letý věkový rozdíl, nemusí být překážkou.
Skutečně jsou vztahy se staršími muži předurčeno k nezdaru? Nebo jde jen předsudky okolí?
Elena byla vždy při výběru partnerů náročná. Od puberty ji jaksi fascinovaly mnohem starší muži. Nakonec se i provdala za muže, který by klidně mohl být jejím otcem. Za svého učitele ze střední. A přestože jejich vztah okolí od začátku odsuzovalo k nezdaru, ona se cítila šťastná.
„Od malička om trpěla tím, že jsem byla třetím dítětem v rodině. Peněz jsme nikdy neměli nazbyt av podstatě jsem všechny věci dědila po sestrách. Nepamatuji si, že by mi máma někdy něco nového koupila. Přestože jsem po něčem jen pro sebe vždy toužila , nenabrala jsem nikdy odvahu zeptat se na to. I tak jsem odpověď znala. „
„Co se týče projevů lásky z její strany, to bylo ještě horší. Nikdy mě nepochávalila, nepolíbila či nepohladkala. Ve svém vnitřním světě jsem ji volala ledovou královnou.“
A takto to v podstatě pokračovalo celé její dětství i střední školu. Právě tam se Elena zamilovala. Snad poprvé v životě a o to intenzivněji. Neokouzlí ji však žádný spolužák, ale učitel. Stalo se to v maturitním ročníku, ale zůstalo to při platonické lásce z její strany. Ani ve snu ji nenapadlo, že o šest let později se jejich cesty opět setkají a vše nabere rychlý spád.
Chtěla jsem se osamostaniť a začít svůj život od nuly, zkrátka se někam vypracovat
„Na vysokou školu jsem odešla na internát do hlavního města. Chtěla jsem se osamostaniť a začít svůj život od nuly a někam se vypracovat. Velmi mi na tom záleželo a tak jsem přes den studovala a po večerech dělala servírku v jednom baru ve městě. Právě tam jsem po tolika letech narazila na Patrika. Byl stejně perfektní jako v době, kdy mě učil. A navíc byl sám. V podstatě starý mládenec, který měl kromě lásky všechno. Zabezpečený, dobře situovaný, galantní a pro mě neuvěřitelně přitažlivý. Začali jsme se pravidelně setkávat. Po třech měsících mě požádala o ruku a já jsem souhlasila. „
„Cítila jsem se při něm jako princezna. Dával mi všechno. Pozornost, něhu, lásku, staral se o mě a cokoli jsem si přála mi splnil. Neustále mě chválil, dodávala mi chybějící sebevědomí ai vedle něm jsem se kariérní vypracovala. Jen tedy 30 letý rozdíl mezi námi nedokázali moji rodiče pochopit. Od svatby mě rozmlouvali av podstatě mi nikdy nedali požehnání. I když mi na tom záleželo, naučila jsem bez nich žít. Dali mi totiž na výběr. Buď oni nebo Patrik. „
Elena v tom měla jasno, tento muž jí dal všechno, co jí v životě chybělo. Nejen po materiální stránce, ale zejména v emocích.
„Jsme spolu už sedm let a cítím se stejně zamilovaná jako když jsme si začali. A ať si říká kdo chce, co chce, jsme šťastní. To je nejpodstatnější.“
